Pozn. na úvod: Jedná se o přepis části Eckhartova proslovu z audio knihy "Cesta do sama sebe"
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ale i když na začátku netrvá stav Ticha příliš dlouho, je i tak dost dobrý. 3 vteřiny pohledu na květinu bez jakékoli myšlenky jsou dost dobré. A tak, jak se toho stáváte vědom/a, nejen kytek, tak já to pojmenovávám. Avšak Vědomí není o pojmenovávání. Začnete si být vědomi kytky a také si začnete být vědomi pole Pozornosti či Ticha. Vypadá to jako dualita, avšak není. Dualitou se to stává tehdy, kdy o tom hovoříme. Jakmile o počátku uvědomění si Vědomí začneme hovořit, začne se to jevit jako věci dvě: Uvědomění si - Vědomí. Je tomu však proto, že používáme jazyk, který tvoří podmět (subjekt) a objekt ve větě. Co se doopravdy odehrává, je sebeuvědomění. Vědomí se stává být vědomo samo sebe.
Tady je to rozmezí. Hovořit o Tom je velice těžké. Mimochodem, autor knihy Tao te ťing má pravdu, když hned v úvodu této moudré knihy předesílá, že "Pokud o tom lze hovořit, není to To (Tao)". Slova je potřeba vidět tak, co představují: ukazatele.
Pěknou praxí je, když si, ať jste kdekoliv, sedíte, stojíte,
ležíte, chodíte, budete vědomi sami sebe jako Vědomé přítomnosti, jako Ticha, v
rámci kterého je vše viděno a slyšeno. A budete trochu jako malé dítě. Ježíš
neřekl pro nic za nic větu: "Jestliže nebudete jako malé děti, nevstoupíte
do království nebeského." To, nač poukazoval… nemyslel to takto doslova,
opět je to parabola ...není to vyjádření skutečnosti, že se jako malé děti máte
chovat, jde totiž jen o tu kvalitu, kterou v sobě malé dítě má, stav, ve kterém
se pojmová realita ještě nestačila vyvinout. A to malé dítě, ve kterém se
nashromáždění slov a pojmů dosud neobjevilo, to malé dítě hledí na Veškerenstvo
a občas to u něj můžete spatřit, když jednoroční dítě pozorujete, jeden a
půlroční dítě, ještě před tím, než se v jejich myslích jazyk usídlí, způsob,
kterým pozorují, je Pozornost prostá myšlenek. A když se na vás usmějí,
spatříte ryzí lehkost Bytí. Uvidíte jak je To, co prozařuje, velkolepé. A časem
se postupně stahuje opona, protože dítě je "naprogramováno" se ptát,
mysl dítěte je nastavena tak, aby se ptala: "Tati, co je to?" A
tatínek řekne: "To je strom." A mysl opakuje: "Strom, strom,
toto je strom".
Příště, když dítě strom zaregistruje, není ta otevřenost, ta bezbřehá otevřenost tak docela otevřená. Jakmile se totiž dítě na strom zadívá, mysl odpoví: "Ach, strom!" A o dva, tři roky později je již mysl posedlá koncepty (pojmy).
Takže zpět k tomu, co řekl Ježíš, abyste byli jako malé děti, ve stavu otevřenosti bez označování, ve stavu původní nevinnosti, která nahrazuje kolektivní dysfunkci lidské mysli, kterou můžeme nazvat prvotním hříchem.
Zacházíme za obvyklou interpretaci pojmu hřích. Není pochyb o tom, že je lidstvo zasaženo dysfunkcí, vzpomeňme jeho historii, proto hovoří o prvotním hříchu. Hřích znamená minutí cíle. Originální řecký význam slova hřích znamená minout cíl. To je význam pojmu hřích v originále. Jinými slovy postrádáte smysl celé své existence. A pokud se tak stane, trpíte.
To však případně také funguje. Může vás to nakonec probudit.
V prvé chvíli se může zdát nevýznamným pro lidskou mysl argument, že když se na něco podíváte a všimnete si, kdykoli se na něco podíváte poprvé, že přichází moment nekonečné Přítomnosti těsně předtím, než stačí mysl vstoupit a to "něco" pojmenovat.
Pokud může být tento moment podržen nikoliv za pomoci úsilí, nikoliv následkem chtění, nikoliv prostřednictvím nějaké nadstavby, avšak pokud může být udržen čistě jen zaznamenáním tohoto Prostoru bdělé přítomnosti, když přichází, dokonce i tehdy, když do vašeho zorného pole vstupuje lidská bytost, vchází do dveří a objevuje se přímo před vámi, podíváte se a mihne se chvilka žádného označování.
Řekněme někdo, s kým jste se předtím nikdy nepotkali. Přichází. A vy se díváte. A ve vaší hlavě není po zhruba pět vteřin jediná myšlenka. Pokud si však toho v prvé chvíli všimnete, že je zde jen toto pole Pozornosti, ve kterém se vnímání odehrává, ještě před započetím označování, tak možná zaregistrujete jeho rozpínání. A minutu potom můžete v tomto stavu čirého pozorování stále přebývat. Dokonce můžete hovořit a pokaždé, když se věta chýlí ke konci, vstoupíte znovu do pole Pozornosti/Vědomí.
Slovo bylo vyřčeno a vrací se zpátky do Prostoru. Vaše slova pak také nabývají jinou kvalitu, protože nyní přicházejí z této dimenze, oázy života. Dotýkají se dalších lidských bytostí. To, co říkáte, obsahuje esenci svěžesti Bytí.
Ne to haraburdí, které se jim jinak chystá vaše mysl vykládat minutu potom, co je potkáte, kdy jim vyklopí celý váš příběh. "Takže, jak žijete?"
"No, blablabla..."
Také lze o tom hovořit a potom poodstoupit o krok zpět,
věda, že popisovaný není tím, kým jste. Kdo tedy jste? Jste Tichem, odkud váš
skutečný cit sama sebe - Bytí - přichází.
J
ak tady nyní sedíte, vynořuje se příležitost setrvávat ve stavu, ve kterém doopravdy nepotřebujete přemýšlet.
Já samozřejmě, když hovořím, nepřemýšlím. Slova jsou ve
chvíli, kdy opouštějí ústa, slyšena. Tak, jako to děláte i vy. V podstatě je
tady Nikdo, jenž učí Nikoho. Vím toho více, než vy? Samozřejmě, že nikoliv. Pravděpodobně
méně, než většina z vás. To, co znám, je říše Ticha, a to není ničí osobní
úspěch, poněvadž je to každého vlastní podstata. To, co znám, je vaše podstata.
Proto je tak příjemné se mnou posedět, pročpak by se jinak tu kdokoli obtěžoval
přijít? Co si nejvíce užíváte, je být sám se sebou. Ale v pravém slova smyslu,
ne myslí vytvořeným "sebou", nýbrž s tím nejhlubším Já.
Koneckonců, nikam ani chodit nemusíte. Je to jen dočasný
stav v evoluci lidstva, kdy máte potřebu cestovat někam, kde budete sami se
sebou! Někteří z vás potřebují odjet do Indie a možná už víte, že tam cestovat
nemusíte, neb Omega (*) je o trochu blíže. Další fází potom bude, že nemusíte
jít ani do Omegy. Promiňte. (* Omega institut v New Yorku pořádá s Eckhartem
vícedenní retreaty.)
-----------------
Poslech: https://youtu.be/vk_7Njh70q8
-----------------
Žádné komentáře:
Okomentovat